Plants

JAK PRACUJI

Délka konzultace je 50 minut,

je však dobré počítat raději s

60 minutami.

Průběh konzultací samozřejmě přizpůsobuji dle potřeb konkrétního klienta, tento text se snaží alespoň o jisté zjednodušení k lepšímu zorientování.

ÚVODNÍ KONZULTACE

​Úvodní konzultace je prostorem k seznámení, k zjištění, zda klientovi terapeut i jeho způsob práce "sedne". Důležité je také seznámení a domluva nad pravidly spolupráce, tím můžeme předejít pozdějšímu nedorozumění či zklamání a naopak tím podporujeme důvěru, bezpečí a transparentnost.

Schůzka má sloužit k zodpovězení otázek klienta a k zjištění, zda je psychoterapie to, co klient hledá nebo je třeba jiná služba (například jednorázové nebo krátkodobé poradenství) či nasměrování klienta jinam (například do Pedagogicko-psychologické poradny, k psychiatrovi atp.).

Během úvodní konzultace se také klienta doptávám na očekávání, zkušenosti, cíle a potřeby pro spolupráci. Zda a v jakém rozsahu dojde k společné práci na konkrétním tématu záleží na době, kterou věnujeme právě seznámení a úvodu.

Na co se Vás mohu na této schůzce ptát?

  • na Vaše očekávání od terapie

  • na Vaše zkušenosti s terapií

  • na to co by se dle Vás na schůzkách mělo/nemělo dít

  • na Vaše cíle, na to co Vás přivádí

DALŠÍ KONZULTACE

Základem spolupráce je pro mne vytvoření bezpečného prostředí, kde může klient říci cokoli, co mu běží hlavou, a to bez pocitu souzení či nerespektují.

Různými otázkami, reflexemi a podporou pracuji s klientem na tom, aby si na možnosti řešení přicházel sám, jelikož takové řešení bývá nejúčinnějším. Důvodem je, že takovéto řešení vychází z klienta samotného a je tedy „šité na míru“. 

Během konzultací uplatňuji hlavně nedirektivní přístup.

  • práce na tématech, cílech klienta

  • využití různých technik

  • průběžné vyhodnocování spolupráce

VYUŽITÍ ZPĚTNÉ VAZBY V PSYCHOTERAPII

V rámci spolupráce je pro mne velmi podstatné získávat zpětnou vazbu a tím terapii, co nejvíce přizpůsobovat potřebám klienta. Mimo otázky v rámci konzultace k tomu využívám platformu Deepsy.  Výstupy z této platformy se ukazují jako velmi přínosné pro celkovou efektivitu terapie. Data klienta jsou zcela anonymizována.  Prakticky se jedná o několik dotazníků, které klient v průběhu spolupráce vyplňuje - jeden na začátku spolupráce (ideálně ještě před úvodní konzultací) a poté pravidelně krátký dotazník před konzultací a po ní. Dotazníky chodí klientovi na email poté, co jej pod křestním jménem registruji v systému.

Využívání Deepsy je pro klienty dobrovolné.

Deepsy je využíváno jako prostředek k získávání anonymizovaných dat i pro příspěvek VZP.

VYUŽÍVANÉ TECHNIKY

Mým hlavním nástrojem je rozhovor, dále však mohu využít různé projektivní techniky, například práci s terapeutickými kartami, terapeutickým pískovištěm atp.

Veškeré techniky slouží k zlepšení možností rozhovoru a přemýšlení nad konkrétními technikami, nikdy k diagnostice.

Všechny techniky jako ostatně vše na terapii jsou dobrovolné.

SYSTEMICKÝ PŘÍSTUP

V pomáhajících profesích a psychoterapii znamená systemický přístup odklon od expertního postoje k postoji partnerské (dialogické) spolupráce a připojování v jazyce – k podněcování systému, tedy jedince, páru, skupiny, atp. k lepší (užitečnější) organizaci sebe sama. Principy podněcování vyjádřil Ludewig v trojjedinosti užitku-respektu–krásy.​

Systemická terapie využívá toho, co už klient dělá. Hledá ve „zlém zrnka toho dobrého“ a na nich staví nový směr klientova života. Například: Lidské problémy se udržují při životě prostřednictvím specifických klíčových situací, na které jsou jedinci obzvláště citliví. Lidé vykonávají všechno pro to, aby se do nich nedostali, ale ani to nepomáhá, často spíš naopak. Těch samých klíčových situací využívá systemická terapie: V detailní spolupráci s klientem hledá a zkoumá alternativy klientových způsobů uvažování, reagování, pohledu na sebe, na druhé, které se právě osvědčují v tom, jak lépe projít oněmi klíčovými situacemi. A přinést do života nové možnosti.

Vypadá to tedy tak, že klient si na vše přišel sám. Je to ovšem svým způsobem iluze, ale iluze užitečná. Bez specifického doprovázení klienta terapeutem, by si na to své sám možná nepřišel. Na druhou stranu, terapeut mu přímo nedodal návod, jak zacházet se svou psychikou, se svým chováním, se svým tělem. Terapeut pomohl klientovi, aby si – s terapeutem na blízku – pomohl sám.

 

V rámci systemických terapií, založených konstruktivisticky, lze mezi mnohými rozlišit:

  • Na řešení orientovaný přístup

  • Zakázkový model

  • Narativní přístup

(vše STRNAD, V., dostupné na www.isz-mc.cz).

 

NARATIVNÍ PŘÍSTUP

Základní myšlenkou tohoto přístupu je zaměření na příběh klienta a jeho převyprávění tak, aby se mu v něm žilo lépe. Vychází z předpokladu, že lidé si příběhy o sobě a své minulosti vlastně sami utvářejí (výběrem podstatných a nepodstatných zážitků pro příběh atp.) a to ovlivňuje jejich vnímání světa i sebe sama a tím i prožívání a chování. V průběhu terapie se tedy mění pohled na dosavadní příběh-život. Nejedná se o nalhávání si něčeho nereálného, ale o rozpuštění fatality starého pohledu a připuštění a výběru i jiných úhlů pohledu.

Prakticky se terapeut zajímá o významy, jaké pro klienta jednotlivé situace mají a mohou mít. Dále pak o důvody a hodnoty, které klienta k nějakým přesvědčením a pohledům vedou. O vliv společnosti a kultury. O to, přes jaké "brýle" se klient na svět a na sebe dívá. O to, jak a proč s ním jeho "vnitřní hlásek" mluví. Atd.

 

NA ŘEŠENÍ ORIENTOVANÝ PŘÍSTUP

Specifikem přístupu je hlavně důsledné zaměření na řešení (zdroje, cíle a jejich konkrétní podoby a možnosti) místo od zaměření na problém a jeho analýzu. Díky tomu často rychleji dosahuje změn. Vychází z myšlenky, že čím více se zaměřujeme na cíl (a jeho konkrétní podobu), tím rozšiřujeme své možnosti, jak ho dosáhnout neboli jedná se o rozvíjení řešení, nikoli problémů. To v praxi znamená, že zaměření se na zdroje, možnosti, úspěchy atp. je užitečnější než se dlouze zabývat nedostatky a selháními. Myšlenkou je, že řešení nemusí vycházet ze znalosti problému, ale z toho, že je pro daného klienta takové řešení vhodné.  Toto vysvětluje Steve de Shazer v metafoře o klientovi, který je před zamčenými dveřmi, za kterými je spokojený život. Pokud se tam chce dostat, tak nutně nemusí prozkoumat zámek, ale potřebuje najít správný klíč k tomu zámku. Kdy zámek je problémem a klíč je řešením.

Víše popsané však neznamená, že se v tomto přístupu nemluví o problému! Jde o nastavení terapeuta, který důsledně rozšiřuje možnosti a nerozvíjí (nerozšiřuje) problém.

DALŠÍ INFORMACE

Nedirektivní přístup

Přístup založený na partnerském vnímání klienta. Jeho cílem je podpora, porozumění a dobré navázání vztahu. Naopak jím není udílení rad, kterými se má klient řídit. Tento přístup vede k aktivnějšímu a nezávislejšímu klientovi, ve své podstatě klienta posiluje v jeho schopnostech. Průběh rozhovoru je méně strukturovaný, otevřený pro různé podněty a témata. Umožňuje přirozenější komunikaci.

Supervize a intervize

Jedná se o prostor, kde terapeut reviduje svou práci s klienty, a tím pracuje na jejím zlepšování. V supervizi toho terapeut dělá se svým supervizorem - zkušenějším kolegou. V intervizi se obvykle setkává více spolupracujících terapeutů/kolegů. V obou prostorech jde o sdílení a nalézání nových možností práce s klienty.

Supervizor je jakýmsi průvodcem a pomáhá terapeutovi vnímat a reflektovat svou práci, vztahy, způsoby myšlení a nalézat nová řešení problematických situací.

Všichni zúčastnění dodržují mlčenlivost.

Oznamovací povinnost

Dle oficiálních stránek Policie ČR: „Povinnost oznámit přípravu nebo páchání trestného činu nebo skutečnost, že trestný čin byl spáchán, je zakotvena v § 367 a § 368 trestního zákoníku. Tato povinnost se týká konkrétních vyjmenovaných trestných činů. Pokud tak v uvedených případech neučiníte, dopustíte se trestného činu nepřekažení trestného činu nebo neoznámení trestného činu. Nepřekažení nebo neoznámení trestného činu není trestné (vyjma případů vyjmenovaných v zákoně), pokud tak nelze učinit bez značných nesnází, nebo pokud byste sebe nebo osobu blízkou tak uvedli v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.

 

Nepřekažení trestného činu (§ 367 trestního zákoníku)

Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že někdo připravuje nebo páchá některý z vyjmenovaných trestných činů, a trestný čin nepřekazí, bude potrestán odnětím svobody až na 3 léta.

Jedná se např. o trestný čin vraždy, zabití, těžkého ublížení na zdraví, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení, obchodování s lidmi, zbavení osobní svobody, loupeže, vydírání, znásilnění, pohlavního zneužití, zneužití dítěte k výrobě pornografie, týrání svěřené osoby, některých závažných majetkových a hospodářských trestných činů aj.

V případě některých trestných činů, není uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíhání důvodem pro beztrestnost, např. v případě trestného činu vlastizrady, rozvracení republiky, teroristického útoku, vyzvědačství, útoku proti lidskosti aj.

Překazit trestný čin můžete např. jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.

Neoznámení trestného činu (§ 368 trestního zákoníku)

Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že spáchal některý z vyjmenovaných trestných činů, a trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, bude potrestán odnětím svobody až na 3 léta.

Jedná se např. o trestný čin vraždy, zabití, těžkého ublížení na zdraví, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení, obchodování s lidmi, zbavení osobní svobody, zneužití dítěte k výrobě pornografie, týrání svěřené osoby, některých závažných hospodářských trestných činů aj.

Oznamovací povinnost vzniká i v případě, kdy oznamovatel nezná pachatele, který trestný čin spáchal.

Oznamovací povinnost nemá pouze advokát nebo jeho zaměstnanec, který se o spáchání trestného činu dozvěděl v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe, a duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu s výkonem zpovědního tajemství“ (www.policie.cz).