DALŠÍ INFORMACE

Systemický přístup a systemická terapie

V pomáhajících profesích a psychoterapii znamená systemický přístup odklon od expertního postoje k postoji partnerské (dialogické) spolupráce a připojování v jazyce – k podněcování

systému, tedy jedince, páru, skupiny, atp. k lepší (užitečnější) organizaci sebe sama. Principy podněcování vyjádřil Ludewig v trojjedinosti užitku – respektu – krásy.

Systemická terapie využívá toho, co už klient dělá. Hledá ve „zlém zrnka toho dobrého“ a na nich staví nový směr klientova života. Můžeme si to představit např. takto: Lidské problémy se udržují při životě prostřednictvím specifických klíčových situací, na které jsou jedinci obzvláště citliví. Lidé vykonávají všechno pro to, aby se do nich nedostali, ale ani to nepomáhá, často spíš naopak. Těch samých klíčových situací využívá systemická terapie: V detailní spolupráci s klientem hledá a zkoumá alternativy klientových způsobů uvažování, reagování, pohledu na sebe, na druhé, které se právě osvědčují v tom, jak lépe projít oněmi klíčovými situacemi. A přinést do života nové možnosti.

Vypadá to tedy tak, že klient si na vše přišel sám. Je to ovšem svým způsobem iluze, ale iluze užitečná. Bez specifického doprovázení klienta terapeutem, by si na to své sám nepřišel. Na druhou stranu, terapeut mu přímo nedodal návod, jak zacházet se svou psychikou, se svým chováním, se svým tělem. Terapeut pomohl klientovi, aby si – s terapeutem na blízku – pomohl sám.

 

V rámci systemických terapií, založených konstruktivisticky, lze mezi mnohými rozlišit:

  • Na řešení orientovaný přístup

  • Zakázkový model

  • Narativní přístup

(vše STRNAD, V., dostupné na www.isz-mc.cz).

 

Nedirektivní přístup

Přístup ke klientovi, který je založen na partnerském vnímání klienta. Jeho cílem je podpora, porozumění a dobré navázání vztahu. Naopak jím není udílení rad, kterými se má klient řídit. Tento přístup vede k aktivnějšímu a nezávislejšímu klientovi, ve své podstatě klienta posiluje v jeho schopnostech. Průběh rozhovoru je méně strukturovaný, otevřený pro různé podněty a témata. Umožňuje přirozenější komunikaci.

 

Reflektující tým

Jedná se o způsob práce, kdy se klientovi věnuje pozornost více terapeutů zároveň. Cena konzultace se tím ale nemění.

Terapeut se věnuje klientovi jako při běžné konzultaci. Sezení však naslouchá i skupinka kolegů (dva až čtyři), kteří sedí spolu a dívají se na sebe. Skupinka terapeutů tvoří reflektující tým, který pouze poslouchá, bez výzvy nezasahuje do procesu terapie ani nekontaktuje klienta. Časem vyzve terapeut reflektující tým, aby řekl svoje myšlenky, které běžely jeho členům hlavou – aby řekli, o čem přemýšleli, když naslouchali konzultaci. Do těchto reflexí klient nezasahuje. Poslouchá, k dispozici má tužku a papír a může si myšlenky, které ho zaujmou, zapsat. Pokud se mu některé myšlenky nezamlouvají, nemusí jim věnovat pozornost. Po vyčerpání témat z reflektujícího týmu si terapeut opět vezme slovo a terapie pokračuje dál (reflektující se výstupy z promluvy reflektujícího týmu, resp. co klienta, příp. i

terapeuta zaujalo). Reflektující tým může být terapeutem osloven i vícekrát. Přínos reflektujícího týmu je v tom, že více lidí může o stejné věci přemýšlet jinak a otevřít tak nečekané možnosti a významy, které mohou, ale nemusí být klientem vyslyšeny a využity (www.terapiespolu.cz).

(Video je natočeno brněnskými kolegy, více informací dostupných na http://reflektujici-tymy.webnode.cz/.)

 

Supervize

Supervize představuje důležitou oblast profesního růstu. Slovo supervize může vyvolávat představu jakési vyšší kontroly, hodnocení. V pokrokovějším pohledu na supervizi jí však rozumíme bezpečnou, laskavou a obohacující zkušenost. Supervizor má být průvodcem, který pomáhá supervidovanému jedinci, týmu, skupině či organizaci vnímat a reflektovat vlastní práci a vztahy, nacházet nová řešení problematických situací. Supervize může být zaměřena na prohloubení prožívání, lepší porozumění dané situaci, uvolnění tvořivého myšlení a rozvoj nových perspektiv profesního chování. Současně může být supervize také modelem učení.

Cílem supervize může být vyšší uspokojení z práce, zvýšení její kvality a efektivity, prevence profesního vyhoření. Je prokázáno, že prostřednictvím „dominového efektu“ může být dobrá supervize prospěšná nejen supervidovanému, ale především jeho klientům, žákům, zaměstnancům atd. (www.supervize.eu).

 

Etický kodex

 

Oznamovací povinnost

Dle oficiálních stránek Policie ČR: „Povinnost oznámit přípravu nebo páchání trestného činu nebo skutečnost, že trestný čin byl spáchán, je zakotvena v § 367 a § 368 trestního zákoníku. Tato povinnost se týká konkrétních vyjmenovaných trestných činů. Pokud tak v uvedených případech neučiníte, dopustíte se trestného činu nepřekažení trestného činu nebo neoznámení trestného činu. Nepřekažení nebo neoznámení trestného činu není trestné (vyjma případů vyjmenovaných v zákoně), pokud tak nelze učinit bez značných nesnází, nebo pokud byste sebe nebo osobu blízkou tak uvedli v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.

Nepřekažení trestného činu (§ 367 trestního zákoníku)

Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že někdo připravuje nebo páchá některý z vyjmenovaných trestných činů, a trestný čin nepřekazí, bude potrestán odnětím svobody až na 3 léta.

Jedná se např. o trestný čin vraždy, zabití, těžkého ublížení na zdraví, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení, obchodování s lidmi, zbavení osobní svobody, loupeže, vydírání, znásilnění, pohlavního zneužití, zneužití dítěte k výrobě pornografie, týrání svěřené osoby, některých závažných majetkových a hospodářských trestných činů aj.

V případě některých trestných činů, není uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíhání důvodem pro beztrestnost, např. v případě trestného činu vlastizrady, rozvracení republiky, teroristického útoku, vyzvědačství, útoku proti lidskosti aj.

Překazit trestný čin můžete např. jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.

Neoznámení trestného činu (§ 368 trestního zákoníku)

Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že spáchal některý z vyjmenovaných trestných činů, a trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, bude potrestán odnětím svobody až na 3 léta.

Jedná se např. o trestný čin vraždy, zabití, těžkého ublížení na zdraví, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení, obchodování s lidmi, zbavení osobní svobody, zneužití dítěte k výrobě pornografie, týrání svěřené osoby, některých závažných hospodářských trestných činů aj.

Oznamovací povinnost vzniká i v případě, kdy oznamovatel nezná pachatele, který trestný čin spáchal.

Oznamovací povinnost nemá pouze advokát nebo jeho zaměstnanec, který se o spáchání trestného činu dozvěděl v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe, a duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu s výkonem zpovědního tajemství“ (www.policie.cz).